Project Description

Zase Lucembursko a opět budova skautů v Sanemu, jen je léto a ne zima a jsem tu s jinou hostující organizací a sice React. Překvapivě i opět jsme tu za Česko jen dva a ne tři účastníci a opět já kluk s holkou. Opět se jedná o tréninkový kurz, předtím to bylo ohledně organizování projektů a nyní je to o divadle a výrazových prostředcích. Jsem ambivert, ale inklinující spíše k introvertství, takže to pro mě bude velmi zajímavé!

Tentokrát jsem zvolil cestu do Lucemburska a zpět nočním autobusem a to s ohledem na moji výšku nebyl moc dobrý nápad. Z nepohodlí jsem spal ani ne dvě hodiny, naštěstí přijíždíme mezi prvníma krátce po poledni, tak pár hodin můžu dospat před společnou večeří. Koordinátorem projektu je zkušená Monica z Portugalska.

Po celou dobu projektu máme štěstí na pěkné počasí. Parta lidí, co se tu sešla je také skvělá. Program je velmi zajímavý. První den je jen úvodní a seznamovací. Hned druhý den máme na programu krom jiného i forum theater, které spadá pod theater of the oppressed. Forum theater byl vymyšlen v Brazílii za vlády vojenské junty. Jedná se o simulaci situace, kdy někdo zneužívá svoji moc a ignoruje nějaký problém a publikum se postupně snaží marně situaci zachránit. Situace se několikrát přehrává od začátku a kterýkoliv divák má možnost ji kdykoliv zastavit, vstoupit do ní a pokusit se ji zachránit, typicky pomoci někomu utlačovanému. Každé přehrání má ovšem dopadnout ve prospěch utlačovatele a cílem je postupně prozkoumat všechny možné způsoby řešení dané situace, aby diváci věděli jak reagovat na takovou situaci v životě až reálně nastane.

Nejzábavnější pro mě ale byla aktivita konaná odpoledne venku za hezkého počasí ve čtvrtý den projektu. Před ostatníma improvizovala scénku jedna až tři dvojice. Publikum určilo základní téma. Jeden z dvojice stál vepředu a měl ruce za zády, druhý z dvojice stál v těsné blízkosti za ním a svoje ruce prostrčil v podpaží prvního z dvojice. Následně pak musel improvizovaně gestikulovat tak, aby to odpovídalo dialogu dvojic v daný moment. Jižanské národy pověstné svoji gestikulací si tuto aktivitu náramně užily.

Pro mě byl celý projekt hezkým vystoupením z mé komfortní zóny. Je škoda, že organizace často mají problému vůbec české účastníky na projekty sehnat. Všem moc doporučuji a projekt s tématem sebevyjádření nebo divadla introvertům obzvlášť.

Tomáš Olšán, účastník

 

Koncem května jsme se vydala za českou skupinu na projekt do Lucemburska. Od projektu jsem si nic neslibovala, naskytla se mi prostě příležitost jet a tak jsem moc nepřemýšlela a prostě ji využila. S nulovou představou jak by tento projekt mohl vypadat jsem se vydala do vesnice kousek od Lucemburku jménem Sanem a nakonec tam strávila snad ty nejlepší dny svého života. 

Znáte to, když přijedete na nějaké místo a  už první chvíle ve vás probudí pocit, že to bude stát za to? Přesně tohle jsem zažila na tréninkovém kurzu Self-expression through theater. V moment, kdy jsem vlezla do budovy, kde projekt probíhal, tak jsem věděla , že je to přesně ono, co jsem tak nějak potřebovala. Ačkoliv nejsem žádný velký fanoušek divadla, týden s tímto tématem mě úplně fascinoval a téměř každá aktivita ve mě probouzela pocity nadšení. Věřím, že během této krátké doby mi tento projekt dovolil se rozvíjet a také objevit neznámé, které jsem v sobě toužila najít už dávno.

Svoboda, kterou jsem během této zkušenosti prožívala byla neskutečná, každou vteřinu jsem se cítila respektovaná, chápana a milovaná a to jen díky úžasné komunitě lidí, která celý projekt doprovázela a umožnila mi tak si každou minutu prožít zcela naplno. Ráda bych vypíchla alespoň jeden moment, který byl pro mě nejsilnější, ale jen ztěží bych našla jenom jeden, protože v každém dni jich bylo nejmíň deset. Neustále nás doprovázela hudba, tanec, nádherná příroda a já se osobně vůbec neměla potřebu vracet domů, protože jsem tak nějak cítila, že mi prostě nic nechybí. Bohužel projekty netrvají věčně a i naše skupina si musela říct své ahoj a jít dál svými životy. Věřím ale, že každý z nás si z téhle zkušenosti vzal nejvíc co šlo, plno lásky, smíchu, krásných vzpomínek, které nás budou i nadále doprovázet na každém kroku, kamkoliv naše cesty povedou. 

Izabela Adámkova, účastnice