Project Description

V lednu jsem byla na projektu Theater Unveiled v Lucembursku. Přihlásila jsem se na projekt, protože jsem byla zvědavá, jak by se to dalo propojit téma inkluze s divadlem a také kvůli tomu, že pracuji s dětmi a mládeží a učím se na Pedagogické fakultě. Přemýšlela jsem o tom, jak můžu aplikovat veškeré znalosti a dovednosti a jak by mi to mohlo přispět k povolání. Komunikace a potřebná dokumentace se vyřešily rychle a jsem velice spokojená jak s vysílanou organizaci, tak i s přijímací. Na projektu jsem potkala moc fajn lidí a bylo to opravdu super! Každý den byl v něčem nový a zajímavý.

Nejvíc mě bavily workshopy a kulturní večírky, kde se každá země mohla prezentovat svoji kulturu a tradice. Na projektu jsem potkala lidi z Portugalska, Bulharska, Španělska, Severní Makedonii a dalších zemí. Musím říct, že to celkově bylo hodně přínosný a hodně věci jsem si odnesla i do svého života. Ubytování bych hodnotila jako 6/10, protože pro 32 lidí toho místa bylo opravdu málo, člověk jako já, který není zvyklý na velké množství lidí a komunikace, nemůže si najít ani roh, ve kterém si na chvilku sedne a odpočine. Jídlo mi velmi chutnalo, malé městečko Sanem, ve kterém jsme žili, je velmi hezké a lidé jsou tam opravdu milí a překvapivě umí anglicky. Hodně se zlepšila i moje angličtina a komunikační schopnosti a dokonce jsme měli příležitost si vytvořit vlastní divadelní workshop.

Workshopy se věnovaly hlavně inkluzi (třeba lidí se zdravotním postižením do společností) a samotnému divadlo. Na začátku jsem si myslela že ve skupině bude několik organizátorů, kteří se herectvím zabývají nebo si to zkoušeli, ale nakonec to dopadlo tak, že od každé zemi byl někdo, kdo ukazoval nějaký divadelní workshop, ale byl v tom spíše amatér. Nehledě na tohle, workshopy mi přišly dobré a dá se je aplikovat i na práce s dětmi. Děkuji tomuto projektu a organizátorům za skvělou příležitost a možnost potkat fajn lidi!

 

Na Erasmus+ projekt v Sanemu v Lucembursku jsem cestovala autobusem s kamarádkou Eliškou, kterou jsem díky tomuto projektu poznala. Cestovaly jsme přes Štrasburk, kde jsme měly čas 6 hodin na poznávací procházku, takže jsem poznaly cestou i další zemi, město. Když jsme přijely do Lucemburku, hlavního města Lucemburska, tak jsme ještě jely autobusem do konečné destinace. Veřejná doprava je po Lucembursku zdarma, takže to byl příjemný bonus. Ubytování jsme byli na skautské ubytovně, kdy jsme měli dva pokoje s palandami, kde jsme byli rozdělení na kluky a holky. I když název hodně zaváněl divadlem, tak byl program hlavně o improvizaci a improvizačních divadlech. Byla jsem mile překvapena, jakými různými způsoby se dá pojmout improvizace.

Po dvou dnech jsme se už všichni oklepali a vytvořili si safe space, ve kterém se každý mohl projevovat podle sebe a žádné hranice ho neomezovali. Každý večer probíhaly kulturní noci, na které se každá země pořádně připravila. Dovezlo se typické jídlo dané země, připravil se Kahoot a užil se moc krásný večer spojený i s tancem nebo například honbou za pokladem, který si pro nás připravila Řecký tým. Náš český tým, který se skládal ze tří holek si připravil pro naše kamarády Kahoot, typicky české dobroty, kdy největší úspěch měli oplatky společně s JOJO bombony a nakonec jsme si zatančili lehkou mazurku, u které se všichni zabavili a užili si to. Jeden den jsme i měli volný na poznávání Lucemburska, kdy jsme si mohly vybrat zda budeme odpočívat a nebo pojedeme poznávat. My jsme se s Eliškou vydaly do hlavního města, kde jsme i oslavovaly moje narozeniny. Došly jsme si na oběd do McDonald’s a prošli si historické centrum města. Tramvají jsme poté dojely do části Lucemburku, kde se nachází budovy Evropského parlamentu jako například Soudní dvůr Evropské unie. Moc zajímavé vidět ty obrovské budovy naživo.

Jako typickou Erasmovou hru jsme měli hru SECRET FRIEND. Tato hra je má oblíbená, takže jsem byla ráda, že se konala i zde. Já jsem si vylosovala holčinu ze Španělska Manuelu, kterou jsem si hned od prvního dne oblíbila a staly jsem se kamarádkami. Každý den jsem ji psala milé vzkazy a snažila jsem se je psát ve španělštině abych ji trošku zmátla. Dávala jsem ji i každý den nějakou dobrotu a užívala jsem si to dělat radost ostatním. Poslední večer probíhalo odhalení secret frienda, které probíhalo tak, že jeden člověk stál uprostřed a měl zavřené oči. Do toho začal říkat něco o svém secret friendovi, jak se k němu choval a jaké dárky třeba dostal. Mě moje secret friendka odhalila, takže to bylo moc hezké. Já jsem měla za secret frienda kluka z Bulharska, který mi za ten týden dal dvě moc dobré čokolády a poté mi často po jiném člověku posílal objetí. Já jsem ho tedy též tipla. Nedělal to moc tajně.

Jídlo nám připravovali dva kuchaři, manželé, kteří tam s námi byli celý týden. Připravovali nám většinou takový švédský stůl, kdy jsme měli třeba na oběd připraveny čtyři druhy jídla, které jsme si nandali na talíř podle libosti, takže si vždy každý vybral. Do toho ti kuchaři rozuměli trošku česky, protože jejich vnoučata žila v Česku, takže to bylo moc pěkné se s nimi bavilo o Česku. Paní nám při přípravě národní noci trošku uzobávala sladkosti, protože je moc dobře znala a chyběly ji.

Tento projekt byl zase něčím speciální a zase jsem se dost naučila. Nejvíce to, že divadlo může být i zábava a hlavně jsem si naučila zase být více tolerantní.

Autorky: Sofia Zorina, Adéla Pecinová