Project Description

24.3. Probouzím se a je světlo. Jindy by to neznamenalo nic. Dnes to znamená nestihnuté letadlo. Mám štěstí a daří se mi najít další letadlo a můžu přece jen odjet. Po dlouhé cestě,  konečně Španělsko, Galicie. Na můj vkus trochu málo sluníčka, víc větru, či deště.

Většinu času stejně trávíme uvnitř. A párkrát jsme měli*y štěstí a usmálo se na nás počasí i na nedaleké pláži. Většinu času jsme pracovali*y v prostorné místnosti s výhledem na oceán. A večery začínaly snad nejnádhernějšími západy slunce.

Čekal nás týden na pomyslné hvězdné lodi vesmírem možností, které skýtá školitelství a facilitátorství. Cílem této cesty bylo nás naučit být dobrými školiteli*kami. Toho bylo dosahováno příjemnými i nepříjemnými metodami neformálního vzdělávaní. A provazením nás míle dalekou cestou mimo (doufám, že ne jen moji) komfortní zónu. Těchto metod bylo nespočet a bylo super, že pro nás měly dvojí vzdělávací efekt, jednak nás naučily o nějakém tématu a druhak se jimi můžeme inspirovat a využít je v našich vlastních lekcích.

Celkově zjištění, kolik metod a aktivit se dá využít v neformálním vzdělávání, pro mě bylo dost kouzelné. A právě jedna aktivita spočívala v brainstormování metod a nástrojů využitelných v různých aspektech facilitátorství a školitelství.  A poté to bylo doplněno prezentací jednoho ze školitelů. Každopádně mě těšilo, že většinou, když byla součástí prezentace, předcházela tomu nějaká aktivita, která nás nabudila do tématu. A také nám dala možnost se inspirovat navzájem.

A když už jsme u těch metod, učili*y jsme se také o metodách vedení lidí. V této aktivitě jsme byli*y rozděleni do malých skupin a každá skupina dostala metodu a situaci. Naším úkolem bylo situaci vyřešit touto metodou a sehrát krátkou divadelní scénku s tímto řešením. Samozřejmě jsme šli*y první jako “nejlépe” připravená skupinka, i když jsme finální verzi řešily*i do poslední chvíle. Na druhou stranu se na fotce z této scénky všichni smějeme, tak jsme si to asi museli*y užít. Dělat věci do poslední chvíle nebo pozdě se se mnou táhlo celé školení, asi to bude tím nestihnutým letadlem. 🙂

A všechny tyto metody a aktivity směřovaly k jednomu cíli a to udělat na konci vlastní lekci pro ostatní. Na nachystání této lekce jsme měli*y asi den a půl. Naše téma byla genderově podmíněná diskriminace. Proces vytváření byl asi pro nás všechny velmi náročný. Bylo to hodně o učení se spolupracovat, protože jsme to všichni chtěly*i mít perfektní a vznikaly tak mezi námi nedorozumění. A ano chystaly*i jsme lekci až do poslední chvíle, poslední chvíle.:) V naší lekci též bylo v hlavní roli divadlo jako nástroj zobrazování stereotypních situací účastníky*icemi.

Co mi však dělalo radost je, že se nám povedlo udělat vlastně dokonalou lekci, která bavila i účastniky*ice a taky, že skončila přesně na čas. To bylo totiž jedno z našich nejčastějších témat během plánování, neboť jsme se neustále báli*y, že skončíme moc brzo. Ano, čas nás pronásledoval i tu.:)

A samozřejmě poslední noc nespím, protože se bojím, že se nevzbudím na taxík – kletba prokletého letadla, ale zvládám. Třeba se mi v Madridu po projektu podaří prolomit tento zakletý čas.

A samozřejmě poděkování za tuto magickou vesmírnou cestu patří celému týmu Starshipu, díky, kterým se mi zase o trochu zlepšily moje školitelské a komunikační schopnosti.

Projekt realizovala organizace Ticket2Europe s podporou sítě SGI financované španělskou Národní agenturou Injuve v rámci programu Erasmus+ Evropské komise.