Poslední letošní promítání filmu spojené s diskuzním setkáním pořádané Be International se opět vztahovalo k Ruské federaci, ovšem tentokrát v poněkud chmurnějším duchu než minule. V pondělí 12. prosince večer se ve Šparglu sešlo více než 20 lidí, aby shlédli dokument Anna v přední linii, který již bylo možné vidět v rámci festivalu Jeden svět, a poté diskutovali s pozvaným hostem Tomášem Šmídem, odborníkem na etnické konflikty. Časosběrný dokument vypráví o osudech ruské novinářky Anny Politkovské píšící pro Novaju Gazetu, opoziční moskevské noviny spoluvlastněné mimo jiné Michailem Gorbačovem. Politkovská psala zejména o druhé válce v Čečensku, byla výraznou kritičkou ruské vlády, především tehdejšího prezidenta Vladimira Putina, což ji nakonec stálo život – v říjnu 2006 byla zastřelena v domě, kde žila.

 

Názory na Politkovskou se různí. Na jednu stranu za svou činnost obdržela řadu mezinárodních ocenění, na druhou stranu její sousedka protestuje i proti tomu, aby se k jejich domu dávaly květiny, neboť se podle ní Politkovská neměla do ničeho plést, měla raději zůstat doma a starat se o vlastní děti. Ovšem lidé, kterým pomohla, si jí nesmírně váží. Říkají, že měla zájem o lidské osudy, uměla naslouchat a snažila se ze všech sil nějakým způsobem zmírnit lidské utrpení. Sama Politkovská otevřeně popisuje své pocity, jaké během let strávených v Čečensku zažívala. Střídaly se u ní apatie, kdy si připadala naprosto bezmocná a už ani nedokázala vnímat všechno neštěstí kolem sebe, přes děs z válečných hrůz až po hněv a vztek na ty, kteří se nestyděli otevřeně páchat zlo, nebo na ty, kteří je za kruté činy odměňovali a dávali jim tituly Hrdina Ruské federace.

Záběry z válkou zničeného Čečenska a vyprávění místních lidí vhánějí slzy do očí. Ruští vojáci odnesli, co jim přišlo pod ruku se slovy: „Budete tu mít pět let válku, nebudete mít elektřinu, tak nepotřebujete televizi. Připravte se, že stejně zemřete.“ A co nešlo odnést, to zničili. Zoufalý otec popisuje, jak mu tři ruští důstojníci odvlekli, znásilnili a umučili dceru a jiný otec zase vzpomíná na smrt dvou synů. Podle Politkovské ale největší tragédii představují lidé, kteří beze stopy zmizí: „Představte si, že vtrhnou k vám domů a odvlečou vám milovaného člověka.” Vojáci měli za úkol zneškodnit alespoň 10 000 povstalců, tak namátkou vybírali a likvidovali civilisty, aby splnili „kvóty“ – není tělo, není člověk, není problém.

Válka v Čečensku, kterou Tomáš Šmíd považuje za jeden z nejbrutálnějších a nejcyničtěji vedených konfliktů, oficiálně skončila v roce 2009, ale zdaleka nelze mluvit o tom, že by na Kavkaze panoval mír. Konflikt může velice snadno znovu eskalovat, i když v současné době by to pravděpodobněji bylo v Dagestánu, než v Čečensku, jež se zdá být zpacifikované a kde prezident Ramzan Kadyrov nastolil silně proruskou politiku.

O mnoha hrůzách celého konfliktu se mohla světová veřejnost dozvědět právě díky reportážím Anny Politkovské. Skutečnost, že byla známá po celém světě, mohlo vzbuzovat jakousi iluzi ochrany a toho, že se jí nemůže nic stát. Bohužel tomu ale tak nebylo. Politkovská se nebála ani o vysokých představitelích napsat, že jsou to hajzlové, což někteří nebyli schopni překousnout. I to bylo příčinou jejího předčasného tragického konce.

Pokud by Anna Politkovská mohla svůj život prožít znovu, i kdyby věděla, že nezmění vývoj událostí a způsobí trápení své rodině, přesto by neměnila a jednala by stejně, protože dělala něco, o čem byla přesvědčená, že to má smysl. A tím by měla být příkladem i pro nás ostatní.

 

Markéta Bartoníčková

marketabartonickova@gmail.com

 

Pokud si přejete dostávat informace o připravovaných aktivitách Be International na svůj email, kontaktujte nás na info@beinternational.cz. Děkujeme.